Taková normální rodinka
15. 7. 2007 v 13.31 napsal Jan VetyškaManželský pár, který spolu momentálně žije/nežije, vychovává 3 děti a řeší, zda-li má smysl to dá znovu dohromady, se rozhodl zajít pro radu za manželsým poradcem. Přináším záznam jejich úžasného rozhovoru.
Poradce: „Takže mi řekněte svou rodinnou historii, abych věděl, s čím se tu potýkáme.“
Ona: „Láska ze střední, chodili jsme spolu, neopatrný sex, otěhotněla jsem, vzali jsme se….“
On: „Jo, jo,…...jo jo…tehdy to bylo dobrý.“
Ona: „Skoro dobrý.“
On: „Já myslel, ze výborný.“
Ona: „Ne, jen skoro dobrý.“
On: „No to je jedno, po několika letech jsme se odloučili.“
Ona: „On byl vždycky emociálně vypjatej kvůli svojí práci.“
On: „No jo, sem požárník, to musíte všechny emoce potlačovat, dyť to znáte.“
Ona: „Takže chodil domu zničenej a nechtěl o práci ani mluvit, tak jsem se uzavřela a nechtěla jsem ani sex.“
On: „Jo, takhle to chvíli bylo.“
Ona: „Jo, sedm a půl roku!“
On: „Do prr…, fakt?“
Ona: „Jo.“
Ona: „Tak jsme se rozešli, on se nastěhoval do domu přes ulici, aby mohl být blízko dětem a taky, aby na mě dohlídnul, prostě aby měl přehled s kým se scházím.“
On: „Jo, jo, scházela se z hroznejma typama, jako třeba ten Robert…...“
Ona: „Ano, ten Robert, kterej přísahal, že jsi se mu pokusil připálit obličej na sporáku.“ (opravdu je to tak…pozn.redakce)
On: „Ale blbost, dyť já ani nevařím…...Tak jako tak, hned na to si vzala všechno: děti, nábytek, peníze, a odstěhovala se stovky kilometrů daleko.“
Ona: „Jo, to byla má slabší chvilka.“
On: „Tak jsem ji vystopoval…...“
Ona: „Ano, a já jsem se vrátila….….jenže v tu chvíli se On rozhodl, že bude chodit s vdovou po svém bratranci, která záhy otěhotněla.“
On: „Ok. Já jsem se nerozhodl! To se prostě stalo….“
Ona: „Co jako se prostě stalo? Jsme snad furt na základce?“
On: „No to je jedno. Každopádně ta pak potratila nebo si to nechala vzít, pravdu ani nevím, každopádně dítě nemá.“
On: „Ovšem pak pro změnu zase otěhotněla Ona, protože spala s mým bratrem, ale dítě je samozřejmě moje, protože jsme spolu měli aférku, když ona měla aféru s mým, teď již mrtvým, bratrem.“
Ona: „…..hm….ano….a potom byl náš syn zabit opilým řidičem…“
On: „Jo, jo, kterého pak můj strýc zastřelil – to si asi pamatujete, to bylo i v novinách….…No pak bylo taky to ‚znásilnění‘.“
Ona: „No, ale to teď na to není čas tudle věc rozebírat…...Prostě jsme toho zažili dost.“
On: „Ano, to je pravda. Ale víte, stále si myslíme, že nám zbyla nějaká vášeň.“
Ona: „Jo, jo, tak co si Vy myslíte?“
Text: Denis Leary
(volně přeložil: Já)