Co jsme se mimo jiné dozvěděli?

video: http://www.ct24­.cz/vysilani/10159875412-milenium/

• nejbližší vývoj Internetu bude trvat 10 až 50 let
• web přišel poměrně nedávno, že jo
• komunitní sítě v komerční podobě se začaly objevovat loni, že jo
• všichni znají blog a tím pádem i video-mikro blog, že jo
• poslední dobou se strašně mluví o webu 3.0
• web bude inteligentní, že jo
• když zadáme slovo, tak se vyhledávač pokusí odhadnout, co po něm chceme, že jo
• vyhledávač je hloupý, protože neuvažuje jako Pat, že jo
• toto je vizuálně skvěle propracovaná stránka
• Esquire, opravdu je to Esquire, nechci jmenovat, ale je to Esquire
• textová stránka popsaná textem je vlastně a kupodivu textová stránka
• na Internetu už jsou média
• opravdu čtu Esquire
• díky vysokorychlostnímu připojení trávíme na stránkách méně času
• opravdu, jak je ta vysoká rychlost, tak je toho čím dál víc
• souhlasíme s Jehovisty, bude soudný den
• televize přes kabelové připojení nemá reklamu a je „on dyman“
• zážitkový web je vizuální vyjádření
• největší zážitek je sledovat roztřískání starého PC, to je top
• zmínil bych ještě Esquire, ale tuším, že již nemohu
• základem úspěšného marketingu je, že to prostě nevydržíte
• na Facebooku jsou všichni aktivnější než vy
• Google je nudný slovník
• Google je typický zážitkový web
• Google se za 20 let nezmění, my to víme na tutáč
• moji přátelé jsou v síti
• higlighty, extenze, flickr, facebook, extenze, aplikace, extenze, aplikace, informace
• přátelé jsou ti, kdo jsou přátelé přátel vašich přátel, přátelé
• kolega z Lupy to ví, že jo
• neví
• izolace existuje od počátku, ale do budoucna nehrozí
• v budoucnu budeme na twitter psát každých 35 vteřin

Že jo?!

Viagra

Z obsahu brožurky mě hned zaujalo, jak se Internet Info přirovnává ke stejně staré Viagře. No pánové a dámy, výdrž máte, gratuluji. Zároveň autoři brožurky zmiňují i velkofilm Titanic, snad aby nám (nebo sami sobě) dali najevo, že si jsou vědomi nebezpečí, kdy se každá loď může jednou potopit.

Zbylý obsah

Obsah jsem hltal s nadšením, ve statistických výčtech mi chyběla snad jen informace, kdo krom Marka Antoše je ve firmě od počátku. Pak jsem se ovšem dostal tak do půlky brožurky, naštvaně ji zavřel a už ji nikdy neotevřu. Mají tam asi 35 foteček z různých akci. Ksichtíky všech možných celebrit a necelebrit a já nikde. Uražen, tečka.

A co na to H1.cz?

To by nebyl David Špinar, aby na počin II nezareagoval po svém. Není žádným tajemstvím, že II se mačká ve stejných kancelářích již několik let, ačkoliv počet zaměstnanců roste. To David a jeho H1.cz se za svou poměrně krátkou dobu existence stěhují již do třetích kanceláří a jak je znám, tak určitě za lepším. Ovšem, že by mi v emailu blikala pozvánka „Honzo, stav se na kafe, přijď omrknout náš bazén“ to ne. Uražen podruhé, tečka.

Až se mě zas někdo zeptá na tip, zda-li se má obrátit se žádostí o služby na H1.cz nebo Dobrý web, nezbude mi nic jiného, než odpovědět: „samozřejmě na Ataxo.“

Kritéria

Wall Street Journal sestavil seznam 79 sportovců, který předal 5-ti členné odborné porotě. Ta podle šesti kritérií měla sestavit žebříček nejlepších sportovců světa. Do hodnocených kritérií patří rychlost, vitalita, koordinace a flexibilita, síla a úspěch.

Žebříček TOP 10

Zajímavé je jistě sledovat v žebříčku TOP 10,jak si vedli individuální sportovci proti zástupcům kolektivních sportů. Asi je typicky americké, že v poměr je vyrovnaný 5:5. Stejně americké je, že v žebříčku máme asiata, černochy, hispánce, prostě všechny.

Dobře mířený marketingový trik?

Jakýkoliv žebříček, který sestaví tak renomovaný magazín, jakým je WSJ, má nemalý celosvětový ohlas. Marketingový dopad na sportovce, kteří se v žebříčku objevili, bude určitě výrazný. Rovnoměrné zastoupení individuálních a kolektivních sportů, či vyvážené poměry „původu“ sportovců jsou jasným vodítkem, že více než o objektivní soutěž jde opět o dobře promyšlený marketingový tah. Ovšem jak je možné, že tomuto žebříčku vévodí Čech a to ještě zástupce ne příliš populárního sportu, desetiboje?!

Že by upoutávka na blížící se, často diskutované, mnohými bojkotované olympijské hry?

Tomáš již naznačil, že jsem slávista a fotbalový fanda (ono to ostatně není žádné tajmeství, že ?!), takže má 3 videa se budou týkat jen a jen fotbalu. Přeci jen já také na jiná než fotbalová videa nekoukám.

1) Stanislav Vlček a kol. – postup do Ligy Mistrů, Slavia Praha

2) Stadion Eden, slavnostní otevření

3) Vladimír Šmicer a památné finále proti AC Milán: Liga Mistrů, Istanbul

A jedno bonusové: Jak se fandí v Řecku

Štafetu sportovně a rychle předám podle klíče: máš mě ve čtečce, tak to máš za to:

Petrovi, Edovi a Honzovi.

Serveru Bomba.cz tímto přeji hodně štěstí a Davidovi hodně úspěchů s vedením projektu.

Proč návrat?

Na otázku, proč se vracím existuje jednoduchá odpověď: Protože jsem si vzpomněl, že mám Google Analytics. Při vstupu do administrace Analytics jsem si zase uvědomil, že vlastním (rozuměj provozuji) blog. Můj přirozený smysl pro dobro společnosti mne přinutil k rozhodnutí blog také aktivně využívat.

Budu opravdu něco psát?

Tentokráte odpověď nejednoznačná: Doufám, že ano. Přeci jen 12 příspěvků za rok existence blogu je slabota. Tento svůj osobní rekord se pokusím v následujících měsících překonat.

Pravý důvod návratu na blog

Nebudeme si nic nalhávat, můj sociální život v poslední době není zrovna bujarý. Staré známé maximálně šmíruji přes Twitter. Pozvánky na zajímavé akce jako narozeninová párty IInfa (a další podobné neméně zajímavé) sotva stíhám s díky odmítat. Proto se potřebuji udržovat ve formě alespoň online, jdu tedy aktualizovat svůj profil na LinkedIn a restartuji tento blog. Hlavně, ať mi nepřestanou chodit pozvánky na ty zajímavé párty. ;)

Fakta: 2004 – nakupuje 16 %

Podle údajů Eurobarometeru z roku 2004 (březen) nakoupilo na internetu 16 % občanů EU. Jen tak pro zajímavost, z těch kteří nenakupovali, neměla:

• polovina lidí přístup k internetu
• čtvrtina občanů důvěru
• čtvrtina surferů zájem o online shopping

Fakta: 2007 – nakupuje 27 %

Podle letošních údajů z Eurobarometeru alespoň jednou online nakoupí 27 % občanů EU za rok. Pro zajímavost, mělo by se jednat o polovinu občanů s přístupem k internetu.

Polemika: Vývoj e-commerce v ČR vs. EU

V ČR sledujeme za poslední roky přibližně 40% nárůst obratu internetových obchodů, pro zjednodušení aplikuji tento růst i na počet nakupujících a převedu na čísla z Barometeru EU:

• 2004 – 16 %
• 2005 – 22 %
• 2006 – 31 %
• 2007 – 43 %

Kdybychom tedy uvažovali, že počet nakupujících roste přibližně stejným tempem jako obrat celkové e-commerce, mohli bychom z těchto čísel odvodit následující:

• v ČR roste online trh mnohem rychleji, než je průměr EU
• kdyby rostl stejně rychle v EU jako u nás, tak by již skoro polovina lidí nakupovala online

Nesmysl: Zkreslení dat

Moje závěry jsou ovšem velmi chybné a já jsem si toho vědom. Nejde o to, že jsem srovnával jablka a hrušky (počet nakupujících a obrat), ale hlavně o to, že celý slavný Eurobarometer zveřejňuje (nebo média zveřejňují) zkreslená data. Proč? Protože je aplikuje na celou EU, takže když si dnes v novinách (nebo na blogu) přečteme podobná percentuální srovnání, tak dojdeme k závěru, že to tedy moc neroste (z 16 na 27 % za 3 roky). Jenže číslo první je z doby, kdy bylo 15 členských zemí a číslo druhé již pokrývá členských států 27 (nebo 25 – nejsem si jist).

Závěr:

Dnešní statistická data, v kterých je prezentováno, že oproti roku tomu a tomu se situace v EU vyvinula tak a tak, jsou podle mne zkreslována vstupem nových zemí do EU a o vývoji nebo stabilitě trhu (jakéhokoliv) neříkají prakticky nic.

Dlouho (2–3s) jsem přemýšlel, co teď. Nakonec jsem došel k závěru, že mám prakticky 2 možnosti:

1. teatrálně vystoupím z poroty a možná budu za hrdinu
2. napíšu organizátorům a konstruktivně si postěžuji

Rozhodování bylo těžké, ale po zdravé úvaze, že dám-li 1) mohu také nebýti za hrdinu, ale třeba za idiota, jsem zvolil 2). Od organizátorů se mi dostalo okamžité odpovědi: „Ale Honzíku, dyť si můžeš jako člen poroty nominovat koho chceš. Přečti si instrukce, máš to tam!“ Počkat, že bych nečetl instrukce (rozuměj „pravidla hry“)? Nečetl pozorně, přiznávám, chtěl jsem to odklikat a jít na raut (proto jsem vůbec na nabídku účasti v porotě kývnul, sice jsem měl nějaké výhrady už loni, ale raut je raut a společnost v porotě je příjemná).

Je to tak! Jako člen odborné poroty mohu dát své hlasy jakémukoliv projektu a ani nemusí být nominován čtenáři Lupy. Čeká mne teď docela práce, protože k hlasování přistoupím zodpovědně a hlasy dám opravdu jen projektům z roku 2007, ale aspoň o mně veřejnost neví, že radši hraju divadlo, než abych četl ňáký pitomý instrukce. ;)

Terminus technicus nebo nálepka?

Pojem WEB 2.0 je přesně tou nálepkou, za kterou jej označil Yuhů ve výše zmiňovaném pořadu. Myslím, že málokdo by s ním nesouhlasil. Tečka.

Co je tedy WEB 2.0?

Já WEB 2.0 vnímám jako označení pro situaci, kdy se internet stal komunikačním médiem nejen pro geeky. Tedy současným stavem, kdy každý běžný uživatel může světu něco sdělit. Prostě přechod z doby, kdy jsme pro tvorbu obsahu potřebovali znát HTML, či si museli najmout někoho, kdo nám web udělá.

Kdy začal WEB 2.0?

Jak trefně přirovnal Yuhů k začátkům a koncům středověku, novověku apod. – prostě se nedá bouchnout do stolu, píchnout kružítkem do časové osy či namalovat X v kalendáři a říci: „Od teď máme WEB 2.0.“ Weby, které dnes označujeme za 2.0 tu byly již před lety (blogovací systémy, seznamky, atd.). Použijeme-li termín WEB 2.0 nyní, označujeme web jako celek, tedy mluvíme o WEBu 2.0 v globálním (internetovém) měřítku jako o hlavním trendy hybateli virtuálního světa.

Pořad Média a svět na ČT24

Bohužel Yuhů i Pavel se nechali zbytečně zatlačit zkušeným novinářem k diskuzi o „zneužívání“ práce zdarma. IMO měl moderátor již před pořadem na pojem WEB 2.0 určitý názor a rozhodl se, že ho před kamerou prodá, ať to stojí cokoliv. Provozovatelé tzv. WEBů 2.0 dávají uživatelům zábavu/informace, jestli z této skutečnosti profitují (ať již placeným přístupem nebo reklamou) je doufám v dnešním kapitalistickém světe za existence tržní ekonomiky absolutně v pořádku a doufám, že nebudeme v televizi propagovat názory o „zlých lidech“, kteří si dovolují vydělávat na něčem, na čem jiní nevydělávají.

Rýpnutí 2.0 na závěr:

Pravidelné periodikum, které část svého obsahu tvoří přejímáním (přetiskováním) tiskových zpráv je vlastně spolutvořeno uživateli, říkejme mu prosím Periodikum 2.0, ať už v těch pojmech máme všichni jasno.

Poradce: „Takže mi řekněte svou rodinnou historii, abych věděl, s čím se tu potýkáme.“

Ona: „Láska ze střední, chodili jsme spolu, neopatrný sex, otěhotněla jsem, vzali jsme se….“

On: „Jo, jo,…...jo jo…tehdy to bylo dobrý.“

Ona: „Skoro dobrý.“

On: „Já myslel, ze výborný.“

Ona: „Ne, jen skoro dobrý.“

On: „No to je jedno, po několika letech jsme se odloučili.“

Ona: „On byl vždycky emociálně vypjatej kvůli svojí práci.“

On: „No jo, sem požárník, to musíte všechny emoce potlačovat, dyť to znáte.“

Ona: „Takže chodil domu zničenej a nechtěl o práci ani mluvit, tak jsem se uzavřela a nechtěla jsem ani sex.“

On: „Jo, takhle to chvíli bylo.“

Ona: „Jo, sedm a půl roku!“

On: „Do prr…, fakt?“

Ona: „Jo.“

Ona: „Tak jsme se rozešli, on se nastěhoval do domu přes ulici, aby mohl být blízko dětem a taky, aby na mě dohlídnul, prostě aby měl přehled s kým se scházím.“

On: „Jo, jo, scházela se z hroznejma typama, jako třeba ten Robert…...“

Ona: „Ano, ten Robert, kterej přísahal, že jsi se mu pokusil připálit obličej na sporáku.“ (opravdu je to tak…pozn.redakce)

On: „Ale blbost, dyť já ani nevařím…...Tak jako tak, hned na to si vzala všechno: děti, nábytek, peníze, a odstěhovala se stovky kilometrů daleko.“

Ona: „Jo, to byla má slabší chvilka.“

On: „Tak jsem ji vystopoval…...“

Ona: „Ano, a já jsem se vrátila….….jenže v tu chvíli se On rozhodl, že bude chodit s vdovou po svém bratranci, která záhy otěhotněla.“

On: „Ok. Já jsem se nerozhodl! To se prostě stalo….“

Ona: „Co jako se prostě stalo? Jsme snad furt na základce?“

On: „No to je jedno. Každopádně ta pak potratila nebo si to nechala vzít, pravdu ani nevím, každopádně dítě nemá.“

On: „Ovšem pak pro změnu zase otěhotněla Ona, protože spala s mým bratrem, ale dítě je samozřejmě moje, protože jsme spolu měli aférku, když ona měla aféru s mým, teď již mrtvým, bratrem.“

Ona: „…..hm….ano….a potom byl náš syn zabit opilým řidičem…“

On: „Jo, jo, kterého pak můj strýc zastřelil – to si asi pamatujete, to bylo i v novinách….…No pak bylo taky to ‚znásilnění‘.“

Ona: „No, ale to teď na to není čas tudle věc rozebírat…...Prostě jsme toho zažili dost.“

On: „Ano, to je pravda. Ale víte, stále si myslíme, že nám zbyla nějaká vášeň.“

Ona: „Jo, jo, tak co si Vy myslíte?“

Text: Denis Leary
(volně přeložil: Já)

Kdo může zboží vrátit?

Spotřebitel. Spotřebitelem je fyzická osoba. Kupujete-li tedy něco v práci a bude to používáno na pracovišti, vězte, že takové zboží vrátit nemůžete. Jinak řečeno, cpu-li to do účetnictví, nejsem tím spotřebitelem, který má právo na vrácení zboží bez udání důvodu do 14 dní.

Které zboží nemůžeme vrátit?

Zákazník nemůže vrátit audio, video nahrávky či softwarové programy, které mají porušený obal (plus samozřejmě různé služby, zboží podléhající zkáze apod.).

Co vše vracet?

Pokud možno všechno. Tedy původní obal, příslušenství atd.. Prodávající má v případě nekompletnosti „vratky“ požadovat po kupujícím peněžitou náhradu. Prodejní doklad je snad samozřejmostí.

Od kdy do kdy běží 14 dní?

Od momentu převzetí zboží kupujícím do momentu odstoupení od smlouvy (dle právních výkladů tedy v případě smlouvy uzavírané emailem, odesláním emailu).

Kdo hradí dopravu?

Samozřejmě kupující, tedy v tomto případě „vracející“.

Do kdy mi vrátí peníze?

Do 30 dní. Většinou na účet nebo v hotovosti.

Rada na závěr:

Čtěte obchodní podmínky a to nejlépe ty u APEK-Certifikovaných obchodů nebo držitelů značky SAOP.